Oblast Hořovicka se nachází v jihozápadní části středních Čech na poloviční cestě mezi Prahou a Plzní a je součástí bývalého okresu Beroun.

Leží na přirozeném rozhraní krajinných oblastí Křivoklátských lesů, Českého krasu a pohoří Brdy.

 

| geomorfologie | vodstvo | lesy | přírodní památky | CHKO | flora | fauna |

O krajině

Hořovicko je lesnatý, kopcovitý a poněkud chladnější kraj než sousední Berounsko. Hořovice jsou otevřené severozápadním větrům, průměrná roční teplota je zde 7,1 - 8oC. Průměrný roční úhrn srážek, který se pohybuje kolem 600 mm, je v porovnání s ostatním územím ČR spíše podprůměrný. Více srážek spadne ročně v západní lesnatější části území.

Významným geomorfologickým celkem nacházejícím se v bezprostředním okolí města Hořovice je Hořovická pahorkatina.
Jedná se o členitou pahorkatinu s rozlohou 427 km2, střední výškou 352,7 m n. m. a středním sklonem 4°34´. Je složená ze silně zvrásněných břidlic a vápenců. Nejvyšší bod je Na skále 508 m n. m. v Holoubkovské kotlině. Součástí hořovické pahorkatiny je významná sníženina mezi Křivoklátskou vrchovinou a Brdy známá jako Hořovická brázda na jihozápadě oblasti.

Jedním z několika zalesněných osamocených vrcholů Hořovické brázdy je Otmíčská hora (401 m). Údolím Červeného potoka a Litavky pokračuje Hořovická brázda k severovýchodu, kde se nedaleko Zdic nachází další významný bod – Koukolova hora (471 m) se zříceninou kaple a naučnou stezkou.

Jihovýchodní větev Hořovické brázdy zasahuje pod svahy Brd na Hostomicko. Nalezneme zde vrch Šiberna (451 m), severně od Hostomic se zdvihá převážně duby zalesněný hřeben Housina.

Brdy jsou jediným horským celkem v nitru Čech, který je výškově srovnatelný s pohraničním horstvem. Vysoký Tok v Brdech (865 m) představuje nejvyšší bod středočeského kraje. Brdské pohoří budované velmi chudými křemenci a křemičitými slepenci představuje rozsáhlou plochu, která zůstala od pravěku trvale zalesněna (spolu s lesy Křivoklátska představují největší souvislý lesní komplex vnitřních Čech), a kde nevznikla žádná větší sídla.
Město i převážná část regionu náleží do povodí Vltavy. Nejvýznamnějším správcem vodních toků je Povodí Vltavy s.p., závod Berounka.
Vodní osu celého regionu Hořovicka tvoří řeka Litavka, která protéká územím od jihu. Litavka (629 km2, 2,7m3/s) je jedinou říčkou, která pramení v Brdském pohoří (severně od Rožmitálu p. Třemšínem), vzniká v třemošenských slepencích, dále se u Čenkova zařezává do světoznámých trilobitových jineckých břidlic a u Rejkovic je vryta opět do slepenců. Vysokou soutěskou před Lochovicemi pak přechází do zahořanských břidlic, u Zdic protéká podélným silurským úvalem a na severu se vlévá do Berounky.
Na katastrálním území města Hořovice se nachází několik vodních toků, z nichž největší význam má Červený potok. Červený potok má značně dlouhé úvodí. Vzniká v mokřadech lesního pohoří pod Zadními Baštinami, ze slepenců u Neřežína vstupuje do červených komárovských vrstev – odtud i jeho název. Protéká vodní nádrží Záskalskou, rybníky Dráteník a Červený, v obci Komárov se spojuje s Jalovým potokem tekoucím od Kvaně. Nejmalebnější břidlicové pozadí vytváří Červenému potoku právě hořovický svah až ke křemencovému hřbetu Dražovky. Na katastru města nalezneme také několik rybníků, z nichž rozlohou největší (3,2 ha) je rybník Lázeňský.

Lesy města Hořovice zaujímají plochu 144,62 ha a nacházejí se na severním okraji Brdské vrchoviny. Jsou tvořeny několika od sebe oddělenými částmi.
Od západní části města se západním směrem táhne pruh lesa o výměře 16 ha, nazývaný Obecní les, který navazuje pod obcí Hvozdec na komplex Brdských lesů. Je ve výšce 450 m.n.m.
Další část lesa zvaná Dražovka, o výměře 60,86 ha přiléhá na jižní straně těsně k zástavbě města. Celý les je zařazen do kategorie 32 c - lesy zvláštního určení - lesy příměstské se zvýšenou rekreační funkcí.
Východně od města jsou položeny dvě významné části lesa:
Bažatnice a Háj o výměře 65,24 ha. V lese se nacházejí jedinci značného stáří (200 let +).
Městským lesům patří ještě několik malých ploch v intravilánu i extravilánu města (např. Remízek), které jsou využívány jako doplňková zeleň.
Hospodářskou činnost v Městských lesích zajišťují na základě smlouvy Lesy České republiky s.p., Lesní závod Dobříš.
Městský les „Dražovka“
Tradičně sloužil lesopark Dražovka ke každodennímu užívání hořovických obyvatel. Po roce 1989 došlo i k vlastnickým změnám. Část lesoparku přešla do majetku církve a část Lesům ČR. Po převedení na město Hořovice šlo o to, aby tento les byl z kategorie lesa hospodářského převeden na les zvláštního určení. Po dohodě mezi městem Hořovice, státními lesy a ministerstvem to platí od 1. ledna 2002. Na základě "Oblastního plánu rozvoje lesa" je Dražovka zatříděna do kategorie "Lesy ze zvýrazněnou zdravotně-rekreační funkcí, podkategorie lesy příměstské". Lesy ČR a město Hořovice uzavřely smlouvu o tom, že podnik Lesy ČR budou vykonávat pro město údržbu a zalesňování. Byl vypracován projekt, na jehož základě by mělo dojít podle finančních možností města k postupným úpravám, zalesnění, stavbě altánků. laviček, košů a pískovišť. V celém areálu Dražovky se počítá s vybudováním stezek pro cyklisty a jezdce na koních.

Přírodní památky

PP Otmíčská hora

Ekosystém skalní stepi na diabasovém podkladu, výskyt řady teplomilných druhů rostlin (např. koniklec luční český a bělozářka liliovitá) a významný geologický odkryv.

Izolovaný vrch 0,5 km j. od obce Otmíče.
K.ú. Otmíče. V: 5,3 ha, n.v.: 328 - 401 m.
Z. vyhláška ONV Beroun ze dne 17. 4. 1986

Podklad tvoří pronik granulované lávy ordovických diabasů (čedičových hornin) komárovského komplexu, místy mandlovcového charakteru, názorně odkrytý starým lomem. Morfologicky jde o masívní suk vypreparovaný odnosem z okolních méně odolných hornin. Převládají eubazické hnědé půdy s přechody do úživných rankerů.

Na diabasových výchozech se zachovala typická skalní step s řadou významných druhů, jako obě bělozářky, koniklec luční český, ožanka hroznatá, čistec přímý, kostřava sivá a walliská a ostřice nízká. Step navazuje na výmladkový dubohabrový les.

 

Refugium xerotermních bezobratlých (hmyz, měkkýši).
Z motýlů otakárek ovocný a fenyklový a ostruháčci.

Na okrajích dubové a habrové porosty - pařeziny, výsadba borovice černé a akátu.

Oblast Otmíčské hory byla využívána od pravěku. Na vrcholu výrazného zalesněného vrchu leží dvojdílné oválné hradiště opevněné dvěma obloukovitými valy na přístupné východní straně. Původně tu bývalo výšinné eneolitické sídliště, pak opevněná osada v mladší době bronzové, na akropoli bylo vybudováno jednodílné hradiště v době halštatské a laténské, znovu využito a rozšířeno ve střední až mladší době hradištní. Odlesnění a pastva podpořily šíření xerotermní flóry i fauny.

Později byla lokalita značně poškozena jednak výsadbou akátu a borovice černé, jednak lámáním kamene, jemuž zřejmě padla za oběť nejlepší část skalní stepi. Dnes je využití lomu minimální. Určitým ohrožením je šíření akátu. Je nutno odstranit cizí dřeviny, tj. borovici černou a akát z chráněné plochy i z jejího přímého sousedství, případně podpořit přirozenou sukcesi na lomových stěnách.

 

 

 

PP Studánky u Cerhovic

1,5 km západně od obce Cerhovice, ve svahu 500 m severně od silnice Cerhovice-Kařez.
V roce 1995 byla v blízkosti CHÚ otevřena dálnice Praha-Plzeň.
K.ú. Cerhovice. V: 9,5 ha, n.v. 430 - 440 m. Z: vyhláškou ONV Beroun ze dne 17.4.1986.

Zachování druhové diverzity mokřadních společenstev s významnými druhy, jako je prstnatec májový.

Geologický podklad severní části svahu Třenické hory tvoří prvohorní křemence (ordovik), od J navazují svrchně-proterozoické břidlice. Povrch je kryt kvartérním zvětralinovým pláštěm. V horní části území podzolované hnědozemě, v pramenné části podmáčené, kyselé.

Jižní část pod prameništi, ve které je soustředěn ochranářský zájem, má charakter podmáčené louky s výskytem řady vzácných a chráněných druhů rostlin:
prstnatec májový, bradáček vejčitý (zřejmě již vymizel), kruštík širolistý, upolín evropský, tolije bahenní (vymizela), suchopýr úzkolistý, ostřice trsnatá, svízel severní, řebříček bertrám aj. Celkem bylo na této lokalitě zjištěno přes 300 druhů cévnatých rostlin.

Soustavný zoologický průzkum nebyl dosud proveden.

Na severní, výše položené části území je hospodářský les se zastoupením borovice, smrku, klenu, jasanu, ale i modřínu a akátu. Jižní část je bezlesí.

V minulosti bylo území využíváno jako louka a pastvina. Spodní část byla pozměněna odvodňováním. Poměrně nevelké území je ohrožováno náletem dřevin, zejména alochtonních topolů. V luční části území by bylo vhodné kosení, vyřezávání náletových dřevin a ve vybraných místech odstranění drnu pro umocnění sukcesního vývoje některých druhů rostlin.

 

ŠTILEC - zajímavé území

Lokalita "Na Štilci" se nachází v katastru obce Tlustice, asi 1 km severně od obce. Jedná se o bývalý jámový lom na tzv. brousky a bělky, které se používaly v keramickém průmyslu. V podloží dna lomu jsou zavalené štoly, zastihující spodní radnickou sloj (tzv. hořlák)

Těžbou keramické suroviny se odkryl vrstevní sled, začínající na bázi spodním radnickým souslojím, pokračující přes tzv. brouskový horizont složený z brousků a bělek až po svrchní radnickou sloj. Tento vrstevní sled lze pozorovat na JV stěně lomu. Dno lomu v SZ části tvoří stropní plocha tufitických, masivních až lavicovitých světle šedých pískovců, tzv. bělek. Celý stratigrafický sled náleží radnickým vrstvám kladenského (sp. šedého) souvrství, stáří westfál C, svrchní karbon, mladší prvohory.

Plošný výzkum Národního muzea z roku 1989 zcela jednoznačně určil autochtonní charakter fytopaleontologických (rostlinných) zbytků, a to s přesnými původními pozicemi jednotlivých druhů rostlin a jejich vzájemnými vztahy.
Rostliny jsou zachovány in situ (tj. na místě, kde rostly) a celá fosilierní vrstva je plošně odkryta (strop tzv. bělek). Takovéto zachování je ve světě velmi vzácné a na našem území dnes již téměř unikátní.
Základem nalezeného bažinného společenstva byly přesličky Paleostachya faistmanteli - jako dominanty bylinného patra. Na některých místech se hojně vyskytuje plazivá kapradina Dendraena pinnatiloba. Místy byly nalezeny i vějíře zygoptrigní kapradiny Desmopteris alethopteroides a kapradiny Sphenopteris cirrhifolia.

Lom "Na Štilci" je unikátní i nálezem nymfy obří jepice Bojophlebia prokopi. Byla nalezena v roce 1980 p. F. Janoušem z Hořovic, který ji odevzdal do Muzea Českého krasu v Berouně. Tato jepice je dlouhá bez přívěsků 10 cm. Zachovala se v kaolinizovaných tufitech při bázi brouskového horizontu, který vznikl v důsledku jediné vulkanické erupce. Tyto kaolinizované tufity tvoří výraznou vrstvu, která vznikla při erupci vulkánu situovaného u Loun, tedy asi 100 km od lokality. Ve stejné vrstvě, ale u Vrapic byl v 50. letech nalezen dospělec téže jepice i s křídly. Rozpětí křídel dosahovalo 45 cm. Tato jepice je uložena v Národním muzeu v Praze. Oba nálezy patří jepici, která je největší a nejstarší na světě.

NYMFA JEPICE BOJOPHLEBIA PROKOPI, Kukalová-Peck 1985

sv.karbon, westfal C (bolsovian), kladenské souvrství, brouskový obzor,
Lom Na Štilci u Tlustice

Nejstarší a největší nymfa jepice na světě.

V roce 1980 nymfu nalezl amatérský sběratel pan František Janouš z Hořovic a věnoval ji berounskému muzeu. Roku 1985 exemplář odborně popsala jako nový rod a druh Čechokanaďanka Dr. Kukalová-Peck.

Nymfa jepice není zcela úplná, má délku těla bez tělních přívěsků 10 cm, s tělními přívěsky 14 cm. Zachovala se břišní strana jepice, protiotisk nebyl nalezen. Tělo nymfy se skládá z hlavy s patrným ústním ústrojím a tykadly, oči jsou velké, vystouplé. Hruď je složena ze tří článků. Vyrůstají z nich celkem tři páry nohou. Zadeček je dlouhý přibližně jako hlava a hruď dohromady, obsahuje tracheální žábry a je zakončen třemi přívěsky.

 

Křešín PP "Na Horách"

Katastrální území - obec Křešín, o. Příbram. Okresní úřad Příbram je zřídil dle ustanovení § 36 a § 77 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v roce 1996 příslušným nařízením OÚ Příbram s nabytím účinnosti od 1.1.1997.
Celková výměra je 4,6 ha. Kultura: les, pastvina a louka.

Posláním vymezené přírodní památky "Na horách" je ochrana fytogeograficky významné, rozsáhlé a velmi bohaté lokality nelesních rostlinných společenstev s bohatým podílem koniklece lučního (Pulsatila pratensis), vstavače kukačky (Orchis morio), jalovce obecného (Juniperus communis) a jiných teplomilných bylin osidlujících mělké půdy výslunných, vysychavých stanovišť.

Přírodní památka "Na horách" představuje na okrese Příbram jedinou lokalitu acidofilně laděných pastvin, vyznačujících se dominantním postavením smělku šíhlého (Koeleria gracilis) a ovsíře lučního (Helictotrichon pratense). Významné je i postavení suchomilných lišejníků.

Bezvýznamné není ani esteticko-krajinářské hledisko zdejších malebných pastvin s roztroušenými solitery a skupinami borovic, jalovců a ojedinělými ostrůvky křovin růží, hlohu a trnky.

CHráněné Krajinné Oblasti

Hořovicko sousedí s Chráněnou krajinnou Oblastí Křivoklátsko a Český kras.