Oblast Hořovicka se nachází v jihozápadní části středních Čech na poloviční cestě mezi Prahou a Plzní a je součástí bývalého okresu Beroun.

Leží na přirozeném rozhraní krajinných oblastí Křivoklátských lesů, Českého krasu a pohoří Brdy.

 

Hrady | Zámky | Muzea | Rozhledny | Hvězdárna | Kostely | Lidová architektura | Hradiště | Židovské památky | Sochařské památky | Technické památky | Naučné stezky
Procházka po Hořovicích

Známková turistická místa v okolí - více informací.

Hrady

Točník a Žebrák

Hrad ŽebrákHrady Žebrák a Točník patří už řadu století neodmyslitelně k sobě a oba jsou spjaty především s osobností krále Václava IV., který je řadil mezi svá oblíbená sídla. Historie staršího z nich, Žebráka, sahá však dál než do doby lucemburské. (Turistická známka č. 255 - hrady)

Adresa:
Hrady Točník a Žebrák
267 51 Zdice Tel./Fax: 311 533 202
E-mail:
Weby: www.tocnik-zebrak.cz; www.tocnik.com; Portál Středočeského kraje

Valdek

Zřícenina hradu v brdských hvozdech nedaleko Komárova, na okraji vojenského újezdu Jince. Historie Valdeku je spojena se jménem Oldřicha Zajíce, který pocházel z mocného šlechtického rodu Buziců, jehož příslušníci hrad zřejmě založili. Valdek patří mezi hrady s velmi zajímavými mýty. weby Brdy.info; Hrady, dějiny ;

(Turistická vizitka č. 1840 - k dostání i v IC Hořovice)

 

 

 

Týřov

Královský hrad Týřov stával na porfyrové ostrožně nad pravým břehem Berounky v místech, kde do ní na jihu vtéká potok Úpoř, nedaleko obce Skryje. Byl založen v 1. polovině 13. století Václavem I., jako pustý je zmiňován od 2. poloviny 16. století. Hrad byl stavěn podle vzoru francouzského kastelu - dodnes jsou dobře rozpoznatelná torza věží - útočištné (bergfritu), obytné (donjonu) a věží obranných (flankovacích), a viditelné jsou též části palácových zdí a hradeb.
(Turistická známka č. 1442 - hrady)

weby: Castles; Tipy na výlet

Zámky

Hořovice

Hořovice - zámek (nový)Rozlehlý barokně-klasicistní zámek v sousedství zámku starého v západní části Hořovic, sídlo Bořity
z Martinic, Bruntálských z Vrbna a hessenských knížat von Hanau. Svoji současnou podobu objekt získal díky několika přestavbám. Prohlídkové trasy zahrnují historické interiéry, sbírku hracích strojků a automatofonů, galerii umělecké litiny či výstavu her a hraček šlechtických dětí.

Zámecký park se sochařskou výzdobou M. B. Brauna na severní straně uzavírá Sluneční brána. Sluneční brána

Národní památkový ústav - správa státního zámku v Hořovicích
Vrbnovská 22 268 01 Hořovice
Tel./Fax: +420 311 512 479 GSM: +420 724 331 568
e-mail: horovice@stc.npu.cz

web: zamek-horovice; horovice.info;(Turistická známka č. 288 - zámky)

Zbiroh

Tak dokonale utajovaný zámek, jakým byl v druhé polovině 20. stol. Zbiroh, byste asi těžko hledali. A přece býval kdysi sídlem vyhlášeným a zvyklým na ty nejurozenější obyvatele. Ne nadarmo se o něm dnes hovoří jako o zámku tří císařů. Vždyť jeho majiteli se na čas stali Karel IV., Zikmund Lucemburský a Rudolf II. Zbiroh se honosí mnoha nej, např. je to místo, kde Alfons Mucha vytvořil svá největší plátna. (Turistická známka č. 415 - zámky)

Zámek Zbiroh
Zbiroh č.p. 1, 338 08 ZBIROH
informace a rezervace prohlídek: +420 371 784 598 info@zbiroh.com
web: Zbiroh; Zámek Zbiroh

Hluboš

Původně středověká tvrz, v současné době pozdně barokní zámek s pseudorenesanční přestavbou. v roce 1920 byl dokonce letním sídlem prezidenta T.G.Masaryka. (Turistická známka č. 428 - zámky)

Zámek Hluboš
262 22 Hluboš 1
tel.: 602 838 918, 318 611 003
e-mail: alena.velkova@email.cz; www: http://zamek-hlubos.unas.cz

Muzea

Komárov

Muzeum exponátů komárovské litiny
Web: Komárov

 

 

 

 

Žebrák

Muzeum Žebrák
Náměstí č. p. 69, pobočka Muzea Českého krasu. Po předložení vstupenky z hradu Točník obdržíte 50% S L E V U ze vstupného do muzea. Otevřeno: květen, červen, září - sobota, neděle: 9.00 - 12.00, 12.30 – 17.00 Ostatní dny po domluvě na tel. 731 227 365
www.muzeum-beroun.cz

 

 

Muzeum Středních Brd - areál zážitkové a poznávací turistiky

Strašice 405, 33845, tel.: 371 595 959, web

Muzeum dopravy

Strašice, tel.: 604 583 524 , foto na webu, vlastní web

Zbiroh

Expozice požární ochrany Hasičského záchranného sboru ČR ve Zbirohu
Pro fandy hasičského řemesla je nově otevřena expozice. Přístupná je od 1. 5. do 30. 9. denně, kromě pondělí od 9 do 17 hodin. V době letních prázdnin je otevírací doba až do 17.30 hod. Vstup do expozice je zdarma.
Zbiroh - Švabín, Švabinská ulice, PSČ 338 08
Loc: 49o51'29.34”N 13o45'7.911”E

Zdice

Army muzeum
Web Klub vojenských historických vozidel "K.V.H.V. L.R 2001 Zdice

Beroun

Muzeum Českého krasu
Web Muzeum Beroun

Rozhledny

Studený vrch

Dobrovolníci i členové Sdružení za ekologický rozvoj krajiny odpracovali bezplatně mnoho desítek hodin, aby umožnili turistům krásný pohled do kraje z brdské rozhledny na Studeném. Věž byla původně vystavěna pro potřeby zeměměřičů, takže je majetkem státu. Ve spolupráci s obcí Velký Chlumec, která má rozhlednu již několik let v nájmu, usilují členové ekologického sdružení o její koupi. Cílem je pokračovat v opravách věže a zpřístupnit ji co nejširšímu okruhu zájemců.
(Turistická známka č. 1537 - rozhledny)
(Turistická vizitka č. 1978 - k dostání i v IC Hořovice)
Web

 

 

Cerhovice

Telekomunikační věž, která slouží zároveň jako rozhledna.
Z Cerhovic odbočíte za kostelem na Třenici, v Třenici odbočíte do ulice Letná (1. doleva). Je možné dojet až k rozhledně.

(Turistická známka č. 1657 - rozhledny)

(Turistická vizitka č. 1839 - k dostání i v IC Hořovice)
Web Atlas Česka

 

 

 

 

Hrad Žebrák

Žebrák je zřícenina gotického hradu v obci Točník na jižním okraji Křivoklátských lesů. Dominantou hradu je vysoká okrouhlá věž (bergfrit), dnes využívaná jako rozhledna.


(Turistická známka č. 225 - rozhledny)

www.tocnik.com

 

 

 

Velká Buková

30 km od Hořovic směrem Křivoklát
Nadmořská výška: 445 m n. m.
Výška rozhledny: 14,20 m
Otevřeno do 31.8.2010 od 9 - 17 hodin


(Turistická známka č. 1704 - rozhledny)
Web

 

 

 

 

Beroun - rozhledna na Městské hoře

22 km od Hořovic




Web

 

 

 

 

Děd u Berouna - web

Rozhledna Na Skále - Železný Újezd - Čížová

42 km od Hořovic na Blovice, turistická známka 1663
Rozhledna je v nadmořské výšce 672 m.n.m. a výhlídka je ve výšce 25,5 m od paty rozhledny. Jedná se o klasickou vysílací věž s kovovou konstrukcí. Podle počasí si můžete prohlédnout z plošiny široké okolí. Panorama Šumavy, Zelenou Horu, hrad Radyni, část Plzně, ale i věže elektrárny Temelín a snad i vrcholky Alp. Rozhlednu provozuje obec Čížkov a provoz byl zahájen 31.3.2003 web

Veselý vrch - Chotilsko - Mokrsko

42 km od Hořovic na Dobříš, Nový Knín, turistická známka 1208
Rozhledna na Veselém vrchu u Mokrska (489 m) je 42 metrů vysoká ocelová věž. V roce 1999 ji postavila firma Eurotel jako základnovou stanici veřejné radiotelefonní sítě. Přístupná je vyhlídková plošina ve výši 25 metrů, dostoupá se k ní po 137 schodech. Rozhledna byla slavnostně otevřena dne 3. července 1999. web

 

Hvězdárna

Žebrák

Už od roku 1954 září na jižním okraji města Žebrák stříbrná kopule hvězdárny. Přesně o 50 let později obnovilo její činnost Sdružení Hvězdárna Žebrák. Probíhají zde astronomická pozorování pro veřejnost, výstavy, přednášky, multimediální programy, astronomický kroužek pro mládež, pořady pro školy.
V kopuli o průměru 5,5 metru se ukrývá dalekohled typu Newton o průměru objektivu 35 cm. Je umístěn na speciální montáží, která je kopií vidlice amerického pětimetrového dalekohledu Hale na Mt. Palomar. K dispozici je i několik přenosných přístrojů včetně dalekohledu Meade s automatickým naváděním. Z hvězdárny je krásný výhled na historické památky Žebrák a Točník.
POLOHA zeměpisná šířka: 49° 52' 27", zeměpisná délka: 13° 53' 56", nadmořská výška: 370 m n.m.
Web Hvězdárna Žebrák

Kostely

Hořovice

Děkanský chrám svatého Jiljí
K založení kostela došlo patrně v první polovině 13. století, v době, kdy se vlády
v Hořovicích ujal rod Žirotínů. První písemná zmínka o kostele je z roku 1321; tehdy Plichta z Žirotína s bratry Jarkem a Habartem darovali řádu klarisek v Panenském Týnci podací právo hořovického kostela. Při kostele bývala škola s farou . V roce 1627 se kostel stal součástí cerhovického vikariátu a ještě před rokem 1651 se Jiří Adam z Martinic zasloužil o jeho povýšení na kostel děkanský.
Původní chrámová stavba byla zřejmě dřevěná, později byla chrámová loď vyzděna, prostým způsobem bez kleneb a pilířů. Dodnes se z původního gotického kostela zachovala spodní část věže, sedlový portál mezi kostelním prostorem a sakristií a okna s lomenými oblouky. Po vestavění trojkřídlé kruchty v roce 1583 se vnitřní prostor kostela proměnil na trojlodní. Později stavba dvakrát vyhořela (v letech 1624 a 1639), o konkrétních opravách se bohužel nedochovaly žádné zprávy.
Následné barokní úpravy byly dokončeny až po smrti Bernarda Ignáce z Martinic v roce 1687. S největší pravděpodobností právě tehdy vzal za své původní gotický portál. Podstatnějších úprav se kostel dočkal až za hraběte Eugena z Vrbna (+1789). Data přestavby, uváděná v pramenech, se neshodují. Rokoková přestavba výrazně zasáhla především do interiéru. Kostel tehdy získal svou dodnes typickou rokokovou báň.
Hlavní oltář kostela sv. Jiljí a oltářík Sv. Kříže při severní straně lodi pocházejí z 2. čtvrtiny 18. století. Před polovinou 18. století vznikl i reliéf Immaculaty na severní straně presbytáře. Oltář sv. Jana Nepomuckého a oltář Bolestné matky Boží jsou z poloviny 18. století. Pod kruchtou umístěný obraz Krista je signován „... v roce Poskočil 1946 “. Četné sochy v interiéru pocházejí vesměs z 18. století.
Vzhledem k tomu, že Žirotínové byli pohřbíváni v chrámu v Panenském Týnci, sloužil kostel jako rodinná hrobka teprve pánům z Říčan, jejich příbuzným, přátelům a dobrodincům kostela. Uvnitř se nacházelo patnáct náhrobních desek, z nichž deska Mikuláše z Říčan a jeho ženy bývala za hlavním oltářem. Cenná deska zámožné měšťanky Reginy Mydlářky je umístěna ve venkovní části jižní zdi. Ostatních třináct desek ze 16. a 17. století by mělo být uloženo v márnici.
V roce 1917 byly z pěti zvonů kostela sv. Jiljí čtyři zrekvírovány. Jednalo se o zvon sv. Václava a sv. Marie z roku 1774, tzv. Poledníček z roku 1515 a o zvonek z roku 1767 . Na věži kostela zůstal pouze zvon z roku 1571, odlitý za Václava z Říčan
Hrabě Jindřich Schaumburg pořídil kostelu dva nové zvony s českými nápisy , které však byly v období Protektorátu sňaty a odvezeny. Nejstarší zvon byl zachráněn na zákrok konzervátora Státního památkového úřadu. V roce 2002 byl starý zvon z roku 1571 v nedobrém stavu, tzv. vymlácený, proto byl sňat a po zrestaurování deponován ve vestibulu nového zámku. Dva nové zvony, zasvěcené Panně Marii a svatému Jiljí, které byly pořízeny zásluhou rodáka z Libomyšle , posvětil kardinál
Miloslav Vlk v kostele sv. Jiljí při slavnostní mši neděli 3. února 2002.


Klášterní kostel Nejsvětější Trojice
Kostel stojící na hořovickém náměstí byl vybudován nákladem Bernarda Ignáce z Martinic pro zamýšlený theatinský klášter. Od roku 1684 sloužil skutečně založenému klášteru františkánů. Jeho stavitelem byl pravděpodobně italský architekt Carlo Lurago. Kostel stavebně dokončený již 1674, avšak vybavený a vysvěcený až 1697, je zasvěcen Nejsvětější Trojici. Je jednoduchou, jednolodní barokní stavbou, poměrně strohého časného slohového výrazu.
Interiér je hodnotně vyzdoben v několika vlnách barokních úprav. Ze 17. století pocházejí některé boční oltáře s rozvilinovou ornamentikou a kazatelna. Hlavní oltář je hodnotným vrcholně barokním dílem z roku 1725, zdobený obrazem P. Marie se čtrnácti sv. pomocníky. Obraz pochází z roku 1744 a vytvořil jej pražský dvorní malíř a přítel Václava Vavřince Reinera František Antonín Müller. Původně byl určen pro kapli Čtrnácti sv. pomocníků "na Dražovce", do kostela Nejsvětější Trojice byl přenesen po jejím zrušení na sklonku 18. století. Na bočním oltáři na jižní straně lodi je barokní kopie obrazu Panny Marie Karlovské od Jana Jiřího Heinsche. Hodnotná varhanní skříň pochází ze druhé poloviny 18. století, samotný varhanní stroj v ní je však nový. Původní varhany byly dílem místního mnicha Wolfganga Schwertlinga, který byl zdatným varhanářem.

Františkánský klášter
V současnosti ZUŠ Josefa Slavíka.
Klášterní budova stojí údajně na místě dvou měšťanských domů. První dům náležel ještě v roce 1540 konšelu Janu Pohanovskému, později často měnil majitele, dlouho byl také v majetku pánů z Říčan. Druhý dům patřil rodině Jana Przníka, která vlastnila v Hořovicích více nemovitostí. Po požáru v roce 1624 vykoupil spáleniště správce hořovického panství Jakub Veltrubský. Nový dům, který na jejich místě vystavěl po roce 1627, však musel nakonec odevzdat jako pokutu za své zpronevěry Bernardovi Ignáci z Martinic. Zbožný hrabě ve své závěti (1678) určil dům za obydlí řádů theatinů , a těm patřil klášter i s kostelem Nejsvětější Trojice až do roku 1684. Protože se nepodařilo theatinskou fundaci udržet, získali klášter františkáni. Vzhledem k požáru v roce 1782 se z původní stavby kláštera zachovala jen vstupní valeně klenutá chodba s lunetami.

V průběhu restaurátorského průzkumu (2012) byl při dosnímání dvou vápenných nátěrů na svislých dřevěných stěnách a záklopovém stropu učiněn nečekaný nález figurálních maleb cca z období kol. 1750. Umělecká výmalba přímo na roubené konstrukci domečku, který byl vložen do komplexu františkánského kláštera, je unikátní. Na stěně z prken, kterou bychom hledali spíše v prostředí lidovém, je malba hodná prostor zámeckých. Objev, který je současně dokladem života zdejšího kláštera (zrušeného v roce 1950) je mimořádně přínosný jak pro město Hořovice, tak i pro zachovalý soubor františkánských památek celých Čech. Malby budou odborně restaurovány ak. malířkou Karin Cartouni.

Františkán v přírodě. Zda jde přímo o Františka z Assisi, či o jeho následovníka, se stále ještě neví.

 


Loreta
Stavbu Lorety v Hořovicích inicioval hrabě Bernard Ignác Martinic po návratu z pouti do Říma. Dokončena byla až za života jeho dcery Terezie Františky a vysvěcena v roce 1690.


Synagoga
V současnosti kostel Českobratrské církve evangelické.
Od roku 70 našeho letopočtu, kdy byl zničen Jeruzalém a jeruzalémský chrám, a následujících pogromů, žili židé jako vyhnanci rozptýleni po celém světě. Jejich úděl trval celá staletí. Také do Podbrdského kraje přicházeli Židé od pradávna, již před bitvou na Bílé hoře. Obývali často místa, kde jiní lidé žít nechtěli – chudé a zastrčené vesnice a jiná odlehlá místa. Do Hořovic směli vstupovat jen v době konání trhů, aby mohli prodat své zboží. Rakouský císař František Josef I. si uvědomil ekonomický potenciál této skupiny obyvatel a připustil možnost jejich trvalého usídlení.
Nejprve se do Hořovic přistěhovalo šest židovských rodin. V roce 1873 bylo v Hořovicích z celkového počtu 3500 obyvatel jen 78 židů. Tento počet se do roku 1903 zvýšil na 300. V roce 1875 zde byla založena Izraelská náboženská obec a ve stejné době také vznikla modlitebna (jako pronajatý pokoj v domě ve městě), která sloužila tomuto účelu až do roku 1903.
S návrhem vystavět synagogu, která by se stala pěkným, důstojným i reprezentativním modlitebním místem, přišel Julius Bondy, tehdejší předseda židovské náboženské obce. Až do konce 19. století existoval projekt pouze na papíře, teprve krátce po začátku nového století byly učiněny podstatnější kroky ke skutečné realizaci stavby. Finanční příspěvky na výstavbu synagogy věnovali především sami členové židovské komunity. Jeden z největších darů však poskytl kníže Vilém Hanavský, sám protestant, snad proto, že žil v obci s převahou katolíků. Za jeho příspěvek 500 zlatých mohla být zakoupena stavební parcela od Bedřicha Nového. V dubnu 1903 stavitel Otto Zambory konečně zahájil stavbu. Hotová synagoga byla slavnostně otevřena 3. března 1904 za účasti 500 hostů.
Za protektorátu (1941) byla však národní správou vyvlastněna a nadále s ní nakládalo město. V mnohých jiných městech byly synagogy vypáleny, hořovická synagoga se nakonec stala skladištěm nábytku. Obrat k lepšímu nepřinesl ani konec války. Z 37 odvlečených lidí přežilo transport a pobyt v koncentračním táboře pouze 5 a ještě méně se z nich vrátilo do Hořovic. Bylo jasné, že synagoga musí být prodána. V roce 1947 ji od Židovské náboženské obce v Příbrami odkoupila za částku 145 000, - Kčs Českobratrská církev evangelická. Součástí kupní smlouvy byla klauzule o zasazení pamětní desky s označením, že budova původně sloužila bohoslužebným účelům židovským, deska je umístěna v interiéru budovy dodnes. Od 50. let našeho století se tedy v budově bývalé synagogy konají evangelické mše. V 70. letech bylo horní patro budovy upraveno podle projektu J. Esterleho k obytným účelům.

Hostomice - Kostel Nastolení sv. Petra v Antiochii

Cerhovice - Kostel sv. Martina

Mrtník - Kostel Narození Panny Marie (litinová křížová cesta na stěnách lodi)

Neumětely - Kostel sv. Petra a Pavla

Praskolesy - kostel sv. Mikuláše

Osov - kostel sv. Jana Křtitele

Skřipel - Kostel sv. Šimona a Judy

Zaječov Svatá - Dobrotivá Kostel Zvěstování Panny, Augustiniánský klášter

Žebrák - Kostel sv. Vavřince, hřbitovní kostel sv. Rocha

Veliz - Kostel sv. Jana Křtitele, Probožství ostrovských benediktinů

Mrtník - Kostel Narození Panny Marieklášter Svatá Dobrotivá Kostel sv. Vavřince v Žebráce

Hořovice, kostel sv. JiljíKostel. sv. Martina Cerhovice Hořovice, kostel Nejsvětější Trojice

 

Lidová architektura

Olešná

Hradiště

Vrch Hrádek při východním okraji obce Libomyšl je patrně uměle vytvořenou knížecí mohylou ze 6. - 5. století př.n.l., na jejímž vrcholu byla ve středověku postavena gotická tvrz a na konci 17. století dřevěná kaple zasvěcená sv. Jiří (bojujícímu s draky - peklem skrývajícím se v dutých kopcích). Dnes vrchol, z něhož je pěkný výhled, korunuje mohutná památná lípa malolistá stará více jak 200 let... Web Libomyšl

Židovské památky

Běštín

Ve vsi byli usazeni i Židé, kteří se po vyhoření starých bezdědických židoven r. 1772 přestěhovali do domů na běštínské návsi. Později tu vytvořili početnou židovskou obec se synagogou, školou a hřbitovem. Po pogromu roku 1866 zde zbyla pouze jediná židovská rodina. Ostatní odešli do Hostomic.

 

 

 

Praskolesy

V Praskolesích, Hořovicích a blízkých Lochovicích v minulosti žily poměrně početné židovské komunity — v Hořovicích bývala synagoga (dnes modlitebna Československé církve evangelické) a v Praskolesích se dochovaly zbytky unikátního židovského hřbitova. Stav hřbitova je velmi tristní a záchrana by vyžadovala značnou finanční podporu. židovský hřbitov

 

 

Hořovice Synagoga

 

Sochařské památky

Hořovice

Před turistou, který přijede do města vlakem, se otevře příjemný pohled na hořovické panorama. Je to pohled, který inspiroval básníka Jana Nerudu k pojmenování Hořovic "Českým betlémem". Od dob Nerudových uplynulo moře času, město procházelo vývojem, v němž každá z epoch (někdy bohužel) zanechala své nepřehlédnutelné stopy. Pojďte, podívejte se po městečku s námi a posuďte sami.

Od nádraží se pustíme cestou z vrchu dolů, přejdeme most přes Červený potok a za Společenským domem odbočíme doleva, kde na poněkud odlehlém a nedůstojném místě nad fotbalovým stadionem najdeme první z drobných památek - Boží muka nad Plantárnou.
Boží muka jsou barokní napodobeninou sloupu Odsouzených ve Valdecké ulici. Materiál z něhož jsou zhotovena je odlišný od původní předlohy. Je to slepenec drobného zrna. Popis památky: Hlavice přečnívá dřík a má tvar komolého jehlanu, z něhož původně vyrůstal kříž. Později byl vrchol kříže sňat a místo něj připevněna malá Pieta. Vpředu a po obou stranách hlavice jsou neumělé výklenky, kde bývaly obrázky na plechu, v průčelí bývala svítilna. Je dosud znatelná iniciála W a snad i Z. Tvar oktogonu u barokního sloupu není věc příliš častá.)

Od nich je možno buď vrátit se ke Společenskému domu a pokračovat cestou přímo vzhůru na Náměstí Palackého, nebo změnit trasu a jít po přímo schodech vzhůru ke starému zámku, přičemž po levé straně míjíme sídliště Višňovka.

ZUŠ Josefa Slavíka,bývalý klášterV dolní části náměstí po levé straně spatříme dům č. 253/4, bývalý klášter Františkánů, v malém parčíku před klášterem bývala umístěna (krádež) busta talentovaného houslisty Josefa Slavíka. Přejdeme-li silnici doprava, ocitneme se během okamžiku před další trojicí památek.

 

Dolní části náměstí dominuje kostel Nejsvětější Trojice s Loretou a Mariánským sloupem...

kostel Njesvětější TrojiceMariánský morový sloup pochází z roku 1711. Byl původně umístěn v ose západního průčelí kostela Nejsvětější Trojice, orientovaný postavami světců k hlavnímu vstupu. Podnět ke stavbě byl podobný jako v ostatních českých městech. Hořovice poničené požáry byly v roce 1680 stiženy ještě morem. Hřbitov u sv. Jiljí nestačil, a tak byl založen morový hřbitov u cihelny pod Dražovkou. Se zřetelem k oněm dvěma metlám města byly určeny na podstavec pomníku sochy sv. Floriana (v baretu) a sv. Šebestiána.

Pokud se ke kostelu Nejsvětější Trojice otočíme zády a podíváme se směrem k severozápadnímu cípu náměstí, uvidíme dům č. 103 (nejmenší).

Hořovická radniceVyjdeme-li do středu náměstí, upoutá nás nejdříve rohová budova radnice.
Podle údajů z hořovické pozemkové knihy (Grundbuch) získalo město Hořovice dům pro vlastní radnici teprve v roce 1585. Když roce 1694 část města vyhořela, byla zničena i radnice. Její obnova se hořovickým podařila za pomoci vrchnosti již o rok později.
V roce 1756, za života předposledního z rodu Vrbnů, hraběte Eugena, prošla „stará“ radnice poslední rekonstrukcí. Hrabě poskytl městu nejen pracovní sílu, ale i stavební materiál. Město tehdy pro stavbu přikoupilo sousední „Schwabův dům, ...také pro hospodu“. Budova staré radnice sloužila pak bez zásadnějších úprav více než 150 let.
První zdokumentovaná zmínka o rozhodnutí postavit novou radnici je z roku 1898. Především bylo opět nutné rozšířit stavební pozemek. Budova staré radnice byla umístěna v zástavbě, mezi občanským domem zleva a tzv. starou lékárnou zprava. Citelný nedostatek místa byl také mezi lékárnou a hotelem.
V roce 1898 zastupitelé hlasovali pro odkoupení občanského domu, který stával po levé straně staré radnice, a na jeho místě nechali vystavět novou lékárnu. Stará lékárna byla vykoupena o rok později a o toto místo bylo možno zvětšit půdorys nové budovy.
Pro stavbu radnice byl nejprve zvolen návrh ve stylu novorenesance pražského stavitele Bohumila Libánského. Z neznámých důvodů s ním byla koncem dubna 1903 narychlo ukončena spolupráce a prací se na doporučení renomovaného architekta Fanty ujal pražský architekt Josef Sakař (1856-1936). Josef Sakař vystudoval pražskou techniku a patřil k žákům architekta Josefa Zítka, stavitele Národního divadla v Praze. Byl také přívržencem tzv. české novorenesance.
Hrubá stavba nové budovy zřejmě vznikala v období březen až srpen 1904. Stavbu prováděla místní firma Antonín Křivánek, stavitelem byl Otto Zambory. Celková suma vyplacená firmě byla 106 580,- rakouských korun, celkové plánované náklady 120 000,- korun však byly výrazně překročeny. Malířskou výzdobu v sále radnice a na boční fasádě do Pražské ulice měl vyhotovit malíř Klusáček, v odborné literatuře je však uváděn J. Kočí.

Slavnostní výkrop radnice se konal 2. července 1905. Při slavnosti otevření radnice zazpíval hořovický sbor Slavík pod vedením sbormistra JUDra. Karla Stehlíka Bendlův „Chorál národa českého“. A při této příležitosti byla založena první hořovická kronika.

Ve středu náměstí se tyčí na první pohled nepříliš vzhledná budova - 2. budova Městského úřadu (Okresní úřad 1932-1960, 1961 – 2004 SZeŠ)
Funkcionalistická budova z let 1930-32 podle návrhu architekta Bedřich Adámka vznikla díky snaze místních radních udržet ve městě významný Okresní úřad. V té době velmi zesílil nápor města Berouna, který chtěl buď okresní úřad zcela přestěhovat, nebo alespoň rozdělit stávající obvod na okresy dva. Obava ze ztráty úřadu vehnala představitele města do stavby, pro kterou nebylo snadné získat ani stavební místo, ani finanční prostředky. Do realizace stavby zasahovaly necitlivým způsobem i ministerské komise, složené ze zástupců ministerstva vnitra, ministerstva veřejných prací a Zemského úřadu.
Duchovním otcem návrhu stavět v horní části náměstí pod sochou Obětovaného byl architekt Adámek. Už v tehdejší době byl plán podroben ostré kritice a řada majitelů domů v horní části náměstí podala proti budově protest. Přes všechny protesty byl návrh schválen. Ještě komplikovanější a osobními zájmy zatíženější byla výstavba nové budovy. Náklady stavebních prací byly stále překračovány, subvence nedocházely včas a město obtížně hledalo způsob, jak vyrovnat finanční schodky.
Nová budova byla slavnostně předána 18.prosince 1932 a ve staré zůstal jen okresní soud. Za pouhých 28 let byl okresní úřad, tehdy jako Okresní Národní Výbor, v Hořovicích zrušen.

Dům ČZS, v pozadí synagogaDále pokračujeme ulicí Valdeckou (jihozáp. cíp náměstí) a míjíme dům č. 89, dnes Dům zahrádkářů.
Z 2. pol. 18. století, barok, jednopatrový s bosovanou přízemní částí průčelí, s profilovanými rámy kolem oken v 1. patře a štítem nad průčelím.

Asi po 100 m vlevo je nenápadná budova synagogy.

 

Pokračujeme ve směru dalších 300 m ke Sloupu odsouzenců.

Sloup odsouzencůSloup odsouzenců býval již za městem (původně stál o 20 m výše než dnes), protože budovy ke špejcharu vznikly teprve v minulém století (špejchar sám r. 1819, stál již za branou), jak plyne z poznámky z Bílé knihy k r. 1550, kde se mluví o domě nejblíže pod branou hořejší.
Písemné doklady o jeho vzniku nemáme, ale lze přibližně soudit, že tento sloup byl postaven kolem roku 1500. Účel této staré památky lze odvodit podle podobných pomníků u nás i v cizině. Také v Hořovicích se chodívalo kolem sloupku k popravišti na šibenici a samo zdejší podání praví, že se u něho naposled odsouzenci modlívali. Středověké soudnictví je rozsudkem vylučovalo z řad občanstva a někdy k nim nepouštěli ani kněze, na poslední cestu se jim zvonilo jen radničním umíráčkem, protože kostel Sv. Trojice na náměstí ještě nestál, a tak bylo odsouzencům popřáno teprve cestou na popraviště několik posledních okamžiků k modlitbě. Soudní obřadnost vtiskla takovým sloupům také známku hrdelní pravomoci a zdůrazňovala tuto stránku, bylo-li město bohaté, znamenitou výzdobou architektonickou.
Smolná kniha hořovická se ztratila a tak jsou známy jen ortele z posledního období výkonu hrdelního práva. Roku 1710 konaly kolem muk poslední pouť dvě ženy odsouzené na hranici pro žhářství, roku 1713 sťata cikánka pro potulku, roku 1718 žena pro vraždu a roku 1721 oběšen muž pro krádež.
Popis památky: Pozdně gotický (oktogon, římsový profil, stanová stříška) sloup je v podobě božích muk. Tato památka je svým provedením v Čechách asi jediná. Takové sloupy z doby románské nebo vrcholně gotické se nevyskytují, většinou vzaly za své za husitských válek. Nové byly stavěny až v pozdějším období. Červené mramorové schody před božími mukami pocházejí asi z kaple v Dražovce, pobořené za časů císaře Josefa II.

Dále vystoupíme vzhůru po schodech, sloup odsouzenců zůstává vpravo a přicházíme na Husovo náměstí Z Husova nám. se vracíme Slavíkovou ulicí zpět na náměstí, Palackého, míjíme hotel Zelený strom a pokračujeme ul. Pražskou doprava. Zhruba v místech proluky se nacházíme na místě, kde se kdysi říkalo Na Vandrově. Asi po 50 metrech pohlédneme kolmou ulicí vzhůru, na pravé straně se nachází budova Gymnasia, kde kdysi sídlil učitelský ústav. Pokračujeme Pražskou ulicí, míjíme bývalou farskou bránu a přicházíme k novému zámku.

Prozatím jej mineme a věnujeme svou pozornost malému protilehlému parku, kde je
v současné době umístěna kašna a socha Obětovaného od mystického sochaře Františka Bílka.

Kašna je barokní kamenické dílo ze žehrovického pískovce z konce 17. stol.
V červnu roku 1848, byla umístěna na Koňském trhu v Praze, a tehdy právě u ní začaly známé Svatodušní bouře, kterých se účastnilo na 2000 lidí. V roce 1879 ji koupili žebráčtí měšťané, později ji cerhovičtí kameníci Tučkové postavili na hořovickém náměstí. Na konci 60. let byla rozebrána a v souvislosti s úpravami Palackého náměstí (kolem 1973) byla deponována v zámku. V roce 1980 se jednalo o jejím eventuálním umístění opět v Praze, v parkové části obytného bloku přestavovaného Žižkova. Rozhodnutím MNV ze 6.5.1980 zůstala kašna nadále v Hořovicích. Po roce 1980 byl ve spolupráci s pracovníky Díla (ing. arch. Jan Šesták) a SSPPOP řešen vstupní prostor před zámkem, byl vypracován projekt. Kašna byla zrestaurována a osazena před zámek až v průběhu roku 1986).

Obětovaný - socha Františka BílkaPomník „Obětovaný“
První návrhy pomníku Obětovaný existovaly již několik let před vznikem myšlenky umístit v Hořovicích tento pomník. Poprvé se s Obětovaným setkáváme jako s kresbou na diplomu z roku 1918 pro prvního ministerského předsedu československé republiky Karla Kramáře. V únoru 1919 přinesl časopis Zlatá Praha zajímavou zprávu o tom, že František Bílek připravuje návrh pro pomník padlým československým legionářům v Irkutsku. Obrázek, který doprovázel text, představuje postavu Obětovaného, která se prakticky neliší od konečné hořovické verze. Pouze na podstavci u nohou Obětovaného navrhoval Bílek ještě několik reliéfů lidských postav. Pomník tak zachycoval kolektivní drama boje československých legionářů. U hořovického Obětovaného, kde žádné jiné postavy nejsou, se Bílek opět uchýlil k individualizaci oběti. K definitivní realizaci Bílkova pomníku pro legionáře v Irkutsku nakonec, vzhledem k politické situaci v Rusku, nedošlo. Bílek se tedy rozhodl návrh pomníku využít jinde. První se pravděpodobně naskytly Hořovice.
Podnět k postavení pomníku dalo v červenci 1921 Sdružení válečných poškozenců, vdov a sirotků, kteří svolali schůzi hořovických občanů, kde zvolili výbor, který měl zajistit objednání pomníku obětem I. světové války v Hořovicích. V srpnu 1921 byl o pomoc požádán architekt Čeněk Vořech, který doporučil pro umístění pomníku malý parčík v jižním konci náměstí v místě, kde dnes stojí budova zemědělské školy. Radnice přijala patronát nad celým záměrem postavit pomník a vybrané místo na náměstí poskytla. Je zřejmé, že existovalo několik návrhů, které předložil architekt Vořech. Na svůj podstavec Vořech umisťoval různé plastiky a nejvíce zaujal návrh se sochou Bílkova Obětovaného.
Na podzim 1921 zahájil výbor se sochařem Františkem Bílkem jednání a byl údajně překvapen jeho malými finančními požadavky. První idea však byla nechat Bílkův pomník odlit v kovu. Hořovice a okolí jsou krajem, kde je dlouhá tradice železářská a nedaleké komárovské železárny prosluly též výrobou umělecké litiny. Výbor se snažil sehnat vysloužilá vojenská děla, která by byla přetavena o z nich umělecké dílo odlito. Pomník by tak získal další význam. Ze smrtících zbraní by vznikla socha, která je jistým mementem válečných hrůz. Nakonec však byl pomník realizován v kameni a architekt Čeněk Vořech provedl podstavec podle přání Bílka. V červenci 1922 začala v jižní části náměstí stavba podstavce a koncem srpna 1922 zde byla osazena i Bílkova socha. 10. září 1922 pak byl pomník slavnostně předán hořovické veřejnosti.
V průběhu 20. století byla socha přenesena na betonový sokl do parčíku před vchodem do hořovického zámku. Sochu zrestauroval v roce 2008 (srpen-říjen) akad. sochař Jan Bradna. Cena díla byla 98.100 Kč, kdy 60.000 Kč byla dotace ze Středočeského kraje a spoluúčast města činila 38.100 Kč. Rekonstrukce podstavce probíhala ve dnech 1. 7. 2011 - 10. 11. 2011. Práce byly realizovány firmou Bohuslav Man z Hořic. Podstavec byl vyroben z jemnozrnného pískovce  z oblasti Hořic v Podkrkonoší resp. Podhorního Újezdu  u Hořic. Na rekonstrukci byla poskytnuta účelová dotace od Ministerstva obrany ve výši 1 182 520,00 Kč a spoluúčast města činila 611 000,00 Kč.

Starý zámek, bývalý hořovický hradPokračujeme-li ve směru dalších 100 m, můžeme nahlédnout do nádvoří starého zámku.

Starý zámek

Je trojkřídlá jednopatrová budova s hladkými nečleněnými stěnami, jejíž falešná mansardová střecha jí dodává malebný typický ráz. Kamenná ohradní zeď obepíná celý zámecký areál se zahradou.
Nejstarší dějiny hořovického hradu, doba jeho vzniku i vztah panského sídla k pozdějšímu městu zůstávají nejasné. Vinu na tom nese především požár města v roce 1540, při němž shořely všechny listiny, týkající se privilegií a práv města. Všeobecně se soudí, že již začátkem 13. století stál na vysoké ostrožně nad Červeným potokem hrad. Zřejmě se ale jednalo o sídlo menších rozměrů, u něhož ani nelze s naprostou jistotou prohlásit, že bylo opevněno. Jako důkaz toho, že tu býval hrad již na začátku 15.století, bývá uváděn citát ze smlouvy mezi husity a ochránci hradu Karlštejna z roku 1422:“…s tiem hradem Karlštejnem, s Waldekem, s Hořovici…“
11. července 1430 oblehli tvrz Sirotci a ta se jim 20. července téhož roku vzdala. Nemohla být příliš poškozena, neboť jen o necelý rok později ji chtěli na Sirotcích vydobýt nepřátelé husitů zpět. Hejtman Jan Zmrzlík ze Svojšína se tehdy brzy postaral o nápravu škod. Od něj získal panství již roku 1437 majitel nedalekého Zbiroha a dalších četných západočeských statků Zdeněk z Rožmitálu. Zhruba v 2.pol. 15. století byla gotická tvrz přestavěna na pozdně gotický hrad. Stalo se tak snad již za Sezemy Štěpánovce z Vrtby (majitel v letech 1458-1475) či spíše až za Litvina z Klinštejna (majitel v letech cca před 1490-1510), eventuelně za poručnické vlády Sezemovy manželky Vracky Herštejnské z Velhartic po roce 1470. Tento pozdně gotický hrad lze již v dnešní stavbě vystopovat. Jeho pozůstatkem je jádro hlavního příčného traktu bez postranních křídel a nynější průčelní zdi. Poukazuje na to silnější zdivo a zvláště zbytky ostění pozdně gotických portálů. Pro velké stáří hovoří i velké sklenuté sklepy s výklenky a otvory tesanými ve skále. Podle pověsti šla ze sklepů chodba až na Točník, ale ve skutečnosti odtud vycházela jen nízká odpadová štola směrem k městu. V sklepích nejstaršího traktu jsou zachovány základy čtverhranné věže zvané „nová“, která chránila gotický hrad na severovýchodní straně a zřejmě střežila i vstupní bránu na východě. Doba a okolnosti jejího zboření nejsou známy. Celý hrad býval kolem dokola chráněn příkopem a na severovýchodním zranitelném místě i valem. Na této straně a straně severozápadní se opevnění zachovalo dodnes a bylo již dříve proměněno v zahradu. Zbylá část příkopu probíhající dnešním nádvořím a oddělující hrad od předhradí byla již dávno zasypána.
K další přestavbě došlo opět v době blíže neznámé, v literatuře se uvažuje o době pobělohorské. Avšak jistě se tak stalo ještě před stavbou nového zámku barokního, tedy před nástupem Bernarda Ignáce z Martinic v roce 1652. K příčnému traktu byla v této fázi vývoje přistavěna dvě boční křídla, takže stavba dostala podobu velkého U. V roce 1639 byl zámek vypálen Švédy a ještě v roce 1648 byl pustý. Někdy poté došlo k jeho opravě ve stylu barokním. Po vystavění nového panského zámku sloužil starý zámek jen jako obydlí hejtmana a různých úředníků. Nebylo tedy důvodu zasahovat podstatněji do jeho vzhledu. Starý zámek byl Jindřichem hrabětem ze Schaumburgu prodán v roce 1929 státu a po úpravě sloužil Správě vojenských lesů.
Úsporná opatření, která měla zmírnit dopad hospodářské krize (2008) se projevila i v tom, že se počet lesních správ hořovické divize snížil z původních pěti na tři. V roce 2010 se ředitelství hořovické divize VLS přestěhovalo zpět do Jinců, kde před 80 lety sídlilo. O objekt projevilo zájem město Hořovice. Smlouva o koupi byla podepsána koncem roku 2012.

Vrátíme se asi 50 m, přejdeme ulici a hospodářským dvorem projdeme do parku novéhoSocha kurfiřta Friedricha Wilhelma von Hanau zámku. (Barokní sochy v parku údajně pocházejí z dílny Matyáše Bernard Brauna, socha jednoho z majitelů zámku, kurfiřta Fridricha Wilhelma von Hanau je od sochaře Heinricha Nattera.)

Park není průchozí, vrátíme se stejnou cestou na ulici, po levé straně je vstup do zámku.


Po prohlídce zámku (cca 1 hod.) přejdeme Pražskou ulici a vystoupáme vzhůru do Kostel sv. Jiljí se sochou sv. Rochakopce ke kostelu sv. Jiljí. Ještě před ním uvidíme sochu sv. Rocha.

(z pískovce, pol. 18. století).
K areálu patří také stavba márnice.
Márnice byla postavena na zrušeném hřbitově u kostela sv. Jiljí zřejmě ve stejném období jako klášterní chrám Nejsvětější Trojice (1674), nebo při martinické opravě děkanského kostela sv. Jiljí (1674-1687). Je to obdélná stavba s apsidou a barokním štítem.

Za kostelem se dáme ulicí Milinovského vlevo, po 250 m přejdeme křižovatku a jsme u Městského hřbitova.

Vrátíme se ke křižovatce a jdeme doleva, směrem k lesoparku Dražovka, zhruba po 400 m odbočíme doprava a několik metrů od vstupu se dodnesGriselda dnes nachází tzv. Griselda, napodobenina romantické hradní věže v Dražovce, postavena asi roku 1813. Na prostranství před věží obehnaném valy kdysi bývala vodní nádržka s vodomety.Objekt sloužil jako vodojem, neboť v okolí obou zámků nebyly pitné prameny. Voda z rybníka U Krejcárků byla převáděna dřevěnými troubami do nádržky a odtud dolů poli až do kašny před nový zámek.

Lesopark Dražovka bude jistě příjemným zakončením našeho putování. Socha sv. Jana Nepomuckého stávala nad zatáčkou pod nemocnicí, t.č.se nachází v Muzeu Českého krasu. V dohledné budoucnosti bude snad vrácena na původní místo.

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Žebrák

socha anděla od Václava Levého na městském hřbitově foto, pomník mistra Jana Husa na náměstí, více

Neumětely

Šemíkův pomník: Klasicistní pomník ve tvaru stříšky na čtyřech sloupech byl v roce 1887 postaven nad velkým kamenem, označujícím místo údajného hrobu Horymírova koně Šemíka. více

 

 

 

 

 

Technické památky

Bzová - bývalý větrný mlýn
Větrný mlýn byl postaven zhruba koncem první poloviny 16. století. Větrný, protože obcí neprotéká žádná říčka ani potok. Dlouhou dobu byl jedinečnou zvláštností nejen v obci ale i v okolí. Byl viditelný ze všech stran, díky své nadmořské výšce 420 m. nad m. Byl to tedy nejvyšší bod obce. Po roce 1839 byl adaptován na obytný dům.

 

 

Vysoká pec Barbora (Jince) Dřevouhelná vysoká pec v Jincích, nejstarší svého druhu v Čechách. Souvisí s rozvojem železářství v kraji za hraběte Rudolfa Bruntálského z Vrbna na počátku 19. století. Technická památka středoevropského významu.

 

 

 

 

Naučné stezky

NS Údolím ticha web

NS Z Jinec na Olymp Brd web

NS Okolím Komárova web